Vážený pane předsedo, vážení členové spolku Šalamoun, všichni občané České republiky,

obracím se na Vás se zdvořilou žádostí o trochu Vašeho času. Jsem občankou České republiky, stejně jako pan Jaroslav Janota z Napajedel. Bohužel musím napsat, že pan Janota byl občanem České republiky.

Dnes 1.3.2017 v 10.30 se konal pohřeb člověka, který byl odsouzen za pokus vraždy ke 12 letům odnětí svobody, k výkonu tohoto trestu měl nastoupit v brzké době. Měl se pokusit úmyslně usmrtit zaměstnance exekutorského úřadu, jež měli v úmyslu vykonat mobiliární exekuci. Bohužel pro pana Janotu v době, kdy spal ve svém bytě po těžké manuální práci. Své dluhy zaplatit chtěl, což bez jakékoliv polemiky dokazuje, vlastně dokazoval, tím, že pracoval. Soud neuvěřil (což je již notorieta volného hodnocení důkazů) jeho obhajobě, že byl rozespalý, že nestřílel úmyslně na člověka. Soud byl přesvědčen, tedy najisto musel vědět a mít prokázané, že obhajoba pana Janoty byla „trikem“ obhajoby jak vyzrát nad zlým státním zástupcem a osvíceným soudem. Ve smuteční síni zlínského krematoria zněla slova o slušném a přátelském člověku, který měl snahu svému okolí pomáhat, byť jen radou. Tato slova jistě nezazněla v rozsudcích. Orgány činné v trestním řízení nezajímá, kdo je jakým člověkem. Jistě výjimky jsou, zajímá je zda je někdo dostatečně smutný, zda nosí černou pásku, zda má hlavu skloněnou, atd.

Ve veřejné komunikaci k panu Janotovi znějí slova o krvi na rukách justice, o první sebevraždě na protest proti justici, o justiční mafii a další. Proto nebudu opakovat, co již bylo vysloveno. Mám pochybnost o pokusu vraždy a spravedlivém trestu. Komu a čemu prospěl celý proces? Mám důvodnou obavu, že další naši spoluobčané, které semele mlýnek zvaný justice, půjdou stejnou cestou jak pan Jaroslav Janota. Prosím, ne.

Pohnutky občana Janoty dovedu pochopit. Jeho poslední řešení není doznáním viny, jak si mnozí zabedněnci namlouvají. Sám ve své poslední zprávě vysvětlil své konání. To, že byl označen za zvlášť závažného zločince považoval v jistém slova smyslu za zradu moci, která má být nezávislá ( na komkoliv) a nestranná vůči (komukoliv).

Důvěra veřejnosti v justici je mizivá. Přesto musíme věřit, že soud jako představitel moci soudní, tedy třetí pilíř fungování Českého státu, začne v obžalovaných vidět lidi takové, jací jsou, ne podle své volné úvahy, přestanou tvrdit, že jsou přesvědčeni o své neomylnosti, o tom, že ví, co se nám v noci zdá, co si myslíme, co chceme udělat a co nikoliv.

Rozhodně nemám nic proti odsuzujícím rozhodnutím. Prosím všechny soudce o jediné, prokazujte vinu zákonným způsobem, hodnoťte důkazy volně, nikoliv svévolně. Buďte moudří a spravedliví, buďte morálními autoritami. Věřte i obžalovaným a nehledejte v obhájcích „narušitele“ Vámi předem nastaveného procesu dokazování, naslouchejte bez úšklebků a jedovatých poznámek všechny , kteří před Vás předstoupí . V jednacích síních není jen jedna strana, a to po Vaší pravici.

Pokud je spáchán trestný čin a je pro takový závěr nezpochybnitelný důkaz, je-li pachatel řádně a zákonně usvědčen, nechť je potrestán. Spravedlivě. Spokojený občan musí mít víru, že systém je spravedlivý, musí mít jistotu, že právo nebude zneužíváno. S opačným stavem se nesmíme a nemůžeme smířit. Soudci přece nejsou stroje jen na vydávání rozsudků, pak je nemusíme mít, stát by ušetřil. Na rozsudkomatu bychom mohli vyťukat nacionále a stroj vyplivne rozsudek, náhodným výběrem by byl zprošťující. On to zase takový nesmysl není. „Ono" to vypadá, že takový stroj existuje.

Pan Jaroslav Janota přišel o život, nepřišel o svou důstojnost. 

Zlín 1.3.2017

JUDr. Jana Rejžková
občanka České republiky