příčiny a následky důvěry

a nedůvěry.

Antonín Cekota

 „Zlín"

Schopnost presidenta Masaryka proniknouti k vnitřní podstatě věcí a vyjádřiti to v stručné a srozumitelné zásadě dávno před tím, než i velmi schopní lidé (natož pak množství) začnou tušit, oč jde, musí obdivovat každý, kdo nechodí okolo denních událostí slepě, nebo kdo je nepozoruje brýlemi mámení, jež mu nasadila politická agitace.

Nuže, před hezkou řadou let, v době, kdy ještě nad republikou svítilo slunko prosperity, zatím co ve velkých státech se již zvedaly temné, dusivé mraky hospodářské krise, označil Masaryk za hlavní příčinu této krise mravní krisi poválečného člověka. Tedy ne racionalisaci, ne kapitalismus, ne bolševismus, fašismus či jiný –ismus, ale člověk, jeho mravní a duchovní bytost a způsob, jakým se projevuje ve všech složkách života.

Osmdesátiletý Masaryk stýká se tu při státnickém zhodnocování lidí a poměrů s názorem Havlíčka, jenž hodnotil a rozděloval lidi pouze na dvě strany: stranu poctivců a stranu darebáků. Uprostřed vichřice, zvedající záplavy prachových mračen názorů, samospasitelných formulí a pusté politické agitace, vykřikující: - „věř pouze našemu programu a budeš spasen" – zachovává si jasné oko a jasný soud, v němž dovozuje, že příčina mizerie, v níž se lidé zmítají, je mravní, je v lidské duši, v lidském charakteru. Pokud se nespraví ten, nespraví se nic.

Jakkoliv to vyhlíží kazatelsky a nepopulárně zdůrazňovat mravní odpovědnost lidí a zejména veřejně působících lidí za veškerou bídu a mizerii, v níž žijí miliony obyvatel  tohoto státu, nelze z této Masarykovy definice sleviti ani puntík, jak se ukáže, když ji ověříme na praktických poznatcích. Co se považuje za obecnou, očividnou příčinu naší hospodářské,  finanční a politické krise? Nedůvěra!

Co je nedůvěra? Nejistota o tom, co bude zítra, za týden, za rok, za pět! Z čeho vyvěrá? Z nedostatku pevných hodnot, na nichž budují své životy a o které opírají své konání lidé jako jednotlivci, jako obce, jako společenské svazky.

Jaké jsou hodnoty? Mravní! U jednotlivce mravní zákon vnitřní, jak jej vyjadřuje beze slov svědomí, nebo ve slovech zákony náboženské a filosofické, u lidí jako společenského celku zákony státní a objektivní právo. Obě tyto základní lidské hodnoty, jejichž vznik a přísné udržování  pozvedlo lidstvo  ze zvířecího stavu k úrovni kulturního člověka jsou v krisi.

Jak se tato krise projevuje? A jaké má následky?

Pokusme se nalézti odpověď na tuto otázku otázkami.

Tážeme se, volíce si své duchovní vůdce, své žurnály, své politické vůdce, kteří mají říditi náš život, vydávati zákony, nebo dozírat a vymáhat jejich plnění, jací jsou to lidé, jaký je to člověk? Drží slovo? Platí své závazky? Je poctivý? Je schopen vykonat to, k čemu si žádá našeho pověření? Mluví pravdu i když je proti němu, nebo lže, kdykoliv z toho cítí prospěch? Je dosti chytrý, aby rozeznal darebáky od poctivců, lenošné mluvky od mlčenlivých pracujících? A dosti silný, aby z poznaného vyvodil důsledky a zejména činy?

Anebo si vybíráme tyto vůdce a věříme jim, nechávajíce se jimi vésti proto, že jsou to „naši lidé", při čemž jejich mravní osobnost je nám lhostejná, ba dokonce je-li tu, je nepříjemná, protože má povahu a účinek živého svědomí, jemuž by bylo nepříjemno svěřiti moc, protože vy jí bylo využito k boji proti darebáctví a nedbalosti! Nemá pravdu Masaryk, když praví, že příčiny naší krise jsou mravní?

Přeložíme-li si abstrakta, jako je mravnost a nedůvěra do řeči poněkud materialističtější, pak nám vliv pokleslé morálky na hospodářskou krisi vysvitne ještě pronikavěji. Představte si, že jste např. podnikatel, který má na sebe vzíti určité závazky, např. dodati na úvěr zboží a nakoupiti suroviny pro další práci. Představte si, že tyto závazky jsou takové, že je při nich v oběhu celý váš majetek hmotný a vedle toho i mravní – vaše jméno muže, jenž splní, k čemu se zavázal.

Kdy převezmete na sebe tento závazek? Jedině tehdy, když máte důvěru, že se můžete spolehnout na všechny činitele, jejichž spolehlivost v budoucnu potřebujete k splnění svého slova? Představte si však, že v této materiálně mravní stavbě jeden balvan povolí a začne se viklat a že je to kvádr, který je mimo váš vliv, t.j. politická správa státu a jeho mocenské výrazy, to je zákonodárství, měna, právní provoz! Představte si, že vám najednou vznikne situace, v níž  vy své závazky platit musíte, kdežto jistá část lidí vám je platit nemusí a při níž vůbec máte pocit nejistoty, zda to, co máte k disposici dnes, bude ještě zítra jměním!

Převezmete za této nejistoty na sebe vůbec jakékoliv závazky? Pozvete si druhé lidi, aby vám pomohli pracovat, podnikat, tvořit hodnoty? Pokud nejste blázen, nebo bankrotář (jenž se pustí do všeho, protože je už předem odhodlán nesplnit nic), nepustíte se do žádného podniku, jenž by vyžadoval více sil, lidí a prostředků, nežli jich máte právě okolo sebe; ba spíše se omezíte ještě více a zařídíte se na podnikání a živobytí ze dne na den.

Jak vidíte, není zapotřebí, aby na stát a jeho obyvatele přišlo zemětřesení, povodně, neúroda, či mor, aby v něm vznikla krise. Stačí, když z určitých důvodů se rozpadnou mravní hodnoty, na nichž spočívá vzájemná důvěra lidí. Veškeré technické pokusy odstraniti krisi technickým plánem, a více méně duchaplnými spekulacemi, kterým kromě jejich autorů nerozumí nikdo, a jež si každý vykládá po svém, se rozbíjejí ve směšné slabosti a bezmocnosti, protože jim široké vrstvy lidové nevěří.

Není pravda, že tyto vrstvy jsou politicky a hospodářsky hloupé. S bezpečným instinktem rozeznávají, co má v sobě pečeť důvěry a veřejné mravnosti a co ne a ihned se podle toho hospodářsky zařizují, vyvolávajíce masově krisi nebo prosperitu, podle toho, jak věří, či nevěří svým vůdcům.

Výběr 1935, str. 1038